6.para-brigáda anglických výsadkářů

V KVHNB zodpovídá za toto období Pavel Rosulek.

 

V meziválečném období se Velká Británie řadila ke státům,které značně podcenily nebezpečí plynoucí z nacistického Německa. Velká Británie neměla žádné výsadkové jednotky a jejich existenci u jiných armád pouze registrovala a sledovala ji. Avšak začátek války a úspěchy německých výsadkových jednotek urychlily jejich vznik. Již několik málo týdnů po pádu Francie a evakuaci britského expedičního sboru z Dunquerque dal britský premiér sir Winston Churchil pokyn ministerstvu války,aby se zabývalo možností vytvoření výsadkářské jednotky. Nedlouho poté vydal sbor náčelníků štábů rozkaz k vytvoření výsadkového sboru. To bylo 22.června 1940. Tento datum je možné považovat za vznik britského výsadkového sboru.

Již třetího prosince 1940 proběhlo první cvičení s vysazením výsadkového praporu o síle 350 mužů. V první polovině roku 1941 byly zřízeny první dvě brigády (výsadková a kluzáková) a v listopadu téhož roku došlo k formování první výsadkové divize. O dva roky později k ní přibyla ještě šestá výsadková divize. To bylo 23.dubna 1943 a jejím velitelem byl generálmajor ,,WINDY" (větrný).Tato divize měla působit na středním východě,ale ve skutečnosti strávila téměř celou válku v Evropě.Slávu ji přinesly boje v Normandii a přechod Rýna v roce 1945.Každá divize byla organizována po dvou padákových a jedné kluzákové brigádě. Každá z nich se skládala ze tří výsadkových praporů,dělostřeleckého pluku,spojovacího a ženijního praporu a příslušných jednotek bojového zabezpečení.

 

V Ringway u Manchesteru vzniklo první britské parašutistické výcvikové středisko.Toto středisko disponovalo poměrně kvalitním vybavením,které obsahovalo střelnice,trenažery a nejrůznější typy překážek a překážkových drah. Toto středisko neplnilo jen výcvikovou funkci,ale vzhledem opožděnému vytvoření výsadkových jednotek v Anglii oproti například Německu či Rusku bylo nutné zde spoustu metod pro budoucí výcvik nejprve vymyslet.

Všichni muži u výsadkových jednotek byli dobrovolníci,kteří museli před nástupem do výcvikového střediska nejprve projít tvrdým a intenzivním dvoutýdenním fyzickým výcvikem. Procento neúspěšných uchazečů bylo velmi vysoké což jen potvrzovalo vysoké nároky na příslušníky budoucích výsadkových jednotek.Samotný výcvik v Ringway se zaměřoval především na techniku seskoku,kontrolu padáku ve vzduchu a na přistání. Po skončení výcviku se z nováčka stal parašutista,kterému náležel vyšší plat a právo nosit na pravém rukávu křídla.

V počátcích měli britští výsadkáři velký problém s výběrem vhodného dopravního letadla,které by bylo možné použít pro parašutistický výcvik.Britský letecký průmysl se soustředil na výrobu stíhaček,popřípadě bombardérů a žádný vhodný dopravní letoun nebyl k dispozici. Museli tedy používat pouze několik značně zastaralých bombardérů. tato situace trvala velmi dlouho,až do roku 1942,kdy přišli do Velké Británie první Dopravní letadla Douglas C-47 přezdívané ,,Dakota" z USA. Na jaře 1942 se také objevili první kluzáky typu Horsa a již v létě se nacvičovalo jejich nakládání a vykládání. Po tom následovaly ostré letové zkoušky.Menší typ tohoto kluzáku mohl nést 28 plně vyzbrojených mužů nebo džíp. Dalším britským kluzákem byl Hamilcar,který se stal největším dřevěným letadlem 2.světové války.

V roce 1945 bylo v britské armádě na 4O 000 výsadkářů ve třech divizích a několika nezávislých brigádách. Většina z nich získala během druhé světové války bojové zkušenosti na evropském nebo asijském bojišti a stali se z nich opravdu elitní jednotky,které tvoří nepostradatelnou součást britských ozbrojených sil,a to až do dnešních dnů.

 

Manual of Elementary Drill (All arms) - 1935

 

Povely používané britskou armádou